Významní rodáci

Jan Caha – profesor Vysoké školy technické, r. 1928 jmenován rektorem.

JUDr. Vladimír Caha – sekční šéf ministerstva pošt a telegrafů, byl jmenován čestným občanem obce za péči, kterou věnoval zdejšímu lidu. Na jeho domě mu byla odhalena 6. června 1939 pamětní deska. Zasloužil se nejen o zřízení pošty u nás, ale umístil 46 zdejších občanů ve službách pošty. Zemřel náhle na dovolené u svého bratra ve Vojetíně ve věku 55 roků. Je pochován v Praze Bubenči.

JUDr. Jaroslav Caha – byl ustanoven v roce 1939, v době pro národ nejtěžší, prezidentem země Moravsko- Slezké. Jeho zásluhou byla zbudována silnice z Rozsoch do Vojetína a vydlážděna silnice po celé obci. Zahynul tragicky 23.1.1941 za záhadných okolností.

Bedřich Caha – do roku 1924 byl hospodářským správcem na statcích hraběte Mistrovského, a to v Rozsochách, Novém Dvoře, Skalském Dvoře, Domanínku a Vojetínu. Při pozemkové reformě obdržel dvůr ve Vojetíně a k tomu 381 mír polí. Od roku 1926 do roku 1950 byl kronikářem zdejší obce.

ThDr .Josef Křenek – nar. 13. ledna 1885 v Kundraticích. Studoval na reálce v Novém Městě na Moravě, theologii ve Vídni a pak v New Yorku. Po studiích byl farářem českých sborů v Chicagu a pak v Silve Lake v Minnesotě. V roce 1923 byl povolán do vlasti a stal se farářem u Klimenta v Praze II., kde zůstal až do svého zvolení synodním seniorem 8.12. 1939. Byl zvolen představitelem církve Českobratrské evangelické a setrval v ní až do své smrti 15. června 1949. Pohřben je v Novém Městě na Moravě.

Ing. Eduard Málek se narodil 10. března 1906 v Rozsochách. V roce 1926 odjel s rodiči do Kirgizie, kde pracoval na výstavbě elektrárny. V Taškentě vystudoval střední školu a Vysokou školu v Moskvě. Za manželku si vzal zpěvačku Smetanova divadla, která byla vnučka slavného sochaře Bohuslava Schnircha. Po návratu do vlasti pracoval jako hlavní technolog přípravy výstavby první atomové elektrárny u nás. Je autorem mnoha odborných publikací a učebnic, zkonstruoval a uvedl do provozu model kolektoru pro využití sluneční energie pro ohřev vody.

Gustav Pfleger Moravský – narodil se 27. 7. 1883 v myslivně v Karasíně, ale bydle s rodiči ve Vojetínském dvoře. Po studiích nastoupil jako úředník v České spořitelně v Praze, r.1861 byl ustanoven dramaturgem v Novoměstském divadle v Praze. Psal básně, dramata i prózu. Některé jeho básně zhudebnil Antonín Dvořák. Zemřel v Praze 25.9.1885 na TBC.

Natalie Schmidtová – narodila se v Rusku. S manželem Hugo Smidtem se seznámila koncem I. světové války, když se dostal do zajetí. V roce 1919 odjeli do Československa, kde žili na různých místech Moravy, posledních 20 roků v Rozsochách. Když její dcera studovala malířství, bylo Natalii Schmidtové téměř 50 roků. Na popud své dcery začala také malovat a od té doby propadla štětci a paletě. Její naivní umění uchvacovalo prostotou a optimismem na mnoha výstavách v Praze, v Paříži, Salcburku, Grácii. Linci, na světové výstavě v Bruselu, v Itálii, v Německu, ve Finsku, v Bagdádu a dalších státech. Zemřela 5. března 1981 v Rozsochách.