Obnova historické památky

V souvislosti se slovním obratem „obnova historické památky“ každému s největší pravděpodobností nejprve vyvstane na mysli majestátný středověký hrad nebo katedrála, obehnaná lešením, na kterém pilně pracuje tým odborníků. Málokdo si však uvědomuje, že denně míjíme drobné stavbičky, které jsou natolik samozřejmou součástí našeho okolí, že jsme je téměř přestali vnímat, přestože mnohé z nich mají svou historickou hodnotu a kdykoli se u nich zastavíme, tak z nich můžeme vyčíst něco z minulosti místa ve kterém se nachází nebo se dovědět o lidech, kteří je na tomto místě postavili. Jedná se o zdánlivě obyčejné kříže, Boží muka nebo smírčí kameny, roztroušené po naší Vysočině. Jenom kolem obce Rozsochy lze najít celkem šestnáct křížů a jeden křížový smírčí kámen.

Důvody pro jejich umístění do krajiny měli jejich pořizovatelé různé. Jedni oplakávali ztraceného blízkého člověka, jiní chtěli připomenout ať šťastnou, slavnostní, či tragickou událost nebo tímto způsobem činili pokání, další chtěli umístěním kříže do volné krajiny vyjádřit své poděkování za úspěšné vyřešení významného problému.

Ten poslední ze jmenovaných podnětů dal vzniknout kříži na kdysi Mifkově, nyní Prášilově kopci, který kdysi sloužil jako kamenolom. Na jeho vršek nechala hraběnka Mitrovská umístit v roce 1829 velký litinový kříž, z jehož podstavce vystupuje nápis citující evangelium sv. Jana XI.25. „Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, živ bude, a nikdo, kdo žije a věří ve mne, nezemře navěky.“ Podle dochovaných starých záznamů kundratické kroniky nechala hraběnka tento kříž postavit jako poděkování dělnému lidu po zdárném dokončení cesty z Dolní Rožínky na Lísek, včetně mostů v Blažejovicích a Rozsochách u bývalé cihelny (dnešní farmy společnosti Agrofarm).

Poškozený kříž

Necelé dvě století kříž, který byl díky své poloze z dálky vidět, připomínal poutníkům, že jejich dnešní cesta je pohodlná díky úsilí dělného lidu, který tu pokládal štět a postavil mosty. Ani litina však není věčný materiál a tak se díky zubu času a násilí vandalů časem kříž vychýlil ze svislého směru, praskla vrchní litinová deska podstavce, zmizela litinová lebka, symbolizující kalvárii, do postavy umučeného Krista natekla voda a mráz způsobil její částečné poškození. Současné vlastníky pozemku, rodinu Prášilovu, však naštěstí stav této památky nenechal chladnou a po poradě s restaurátorem, akademickým sochařem Martinem Kovaříkem, začali kříž renovovat. Nejprve bylo třeba rozebrat litinovou mřížovanou ohrádku, sejmout kříž s podstavce a rozebrat podstavec na jednotlivé desky. Potom vše co bylo litinové zbavit koroze. Poškozené části musely být opraveny a poté bylo možné nechat vše žárově pozinkovat. Kříž a desky podstavce dostaly speciální grafitový nátěr, tělo Krista a nápis na podstavci byly natřeny zlatou barvou. Pak už bylo možné provést opětovnou montáž podstavce, do jehož útrob byla pro budoucí generace uschována láhev se vzkazem pro příští pokolení. Okolo byla sestavena žulová obruba a nyní zbývá pouze umístit kříž na připravený podstavec a do jeho okolí namontovat litinové ohradní mřížoví. Na první pohled vypadá vše jednoduše, ale za pár větami, kterými lze opravu stroze popsat, se skrývají nesčetné hodiny poctivé práce.

Nový kříž

Nový podstavec

Buďme rádi, že žijeme na venkově, v prostředí, kde ještě existují lidé s úctou k odkazu předků, a přestože si v žádném případě nemůžou stěžovat na nedostatek práce, tak jsou ochotni to málo volného času, co jim zbývá, věnovat něčemu, co zdánlivě nepřináší žádné zisky, a naopak je při tom třeba sáhnout do vlastní kapsy. Skutečnou hodnotu, která byla díky tomuto následováníhodnému počinu zachována, si lze vychutnat pouze na místě samém. Přijďte se podívat.